Dagmar Brichcínová

Dagmar Brichcínová je umělkyně střední generace, žijící v Českých Budějovicích - já sám jsem se s ní i s její rodinou seznámil (teprve !) kolem roku 2000. To již patřila k renomovaným jihočeským malířkám, díky tvorbě z předcházejících dvou desetiletí. Spřátelili jsme se právě proto, že se její tvorba radikálně proměnila a já velice rád pomohl interpretovat i prezentovat ty nové věci, které byly pro mnohého překvapením, protože uznání jejího dosavadního malování se nezmenšovalo, dřív naopak . Ale autorku samou přestalo uspokojovat, jako by již vyčerpala, co touto cestou mohla říci. Začínala si uvědomovat spřízněnost s některými umělci, kteří do té doby nepatřili k hlavním objektům jejího obdivu, její myšlenkové, názorové zázemí se velmi rychle proměňovalo. Jistě na tom měla podíl celá řada zřetelů, počínaje vysokoškolským studiem architektury, které potom zhodnotila mnohaletou prací v oblasti památkové péče přes bytostně osobní vztah k některým starým, zdánlivě již nepotřebným předmětům a materiálům až po možnost ověřit si, že podobně jako ona uvažovala i uvažuje řada umělců na celém světě. Postupně se pro ni stávaly důležitými jiné aspekty výtvarného díla i jiné cesty k jeho vzniku. Zaujetí samotnou malbou vyprchalo a bylo vystřídáno fascinací možností nově zhodnotit různé hotové, víceméně mimoumělecké objekty nebo zasahovat do artefaktů cizích. Například do historických grafických listů, třeba s motivy slavných benátských ornamentálních podlah, vkreslovala minimalistické geometrické útvary, které se stávaly jakýmisi jeho konceptuálními protiklady, zaujaly ji staré válečky od malířů pokojů, z nichž vytvořila jakousi sbírku-objekt, ale také jimi pokrývala plochu plátna, čímž navíc aktualizovala a prezentovala ornament, celou klasickou modernou odmítaný, a ještě k tomu v oné podobě, který tak dobře známe z mnoha bytů. Její v té době nejrozsáhlejší koncept, který sama pojmenovala novotvarem SoftWare, nenadchl jenom mne, takže jsme jej na přelomu roků 2004 a 2005 představili ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze - Veletržním paláci. Koncept je de facto jednoduchý, ale přináší veliké bohatství odkazů a konotací. Především, jako by vstupoval do diskursu o možnostech obrazu - všechny materiály jsou napínány na klasické malířské podrámky a prezentovány jako obrazy, většinou v sériích. Převažují různé výřezy nalezené, výjimečně modifikované textilie, případně podobné užitné materiály (fólie atd.). Základní koncept je tedy novým, dosud nevídaným spojením duchampovské ideje, že jako umělecký artefakt může fungovat mimoumělecký, nalezený objekt. Ovšem díky tomu, že se autorka rozhodla zrovna pro nejrůznější textil, spojuje celý koncept se sférou ženského života a jejího obvyklého průběhu. Koneckonců většinu obrazů vytvořila a vytváří z textilu, který v průběhu let nashromáždila nebo použila pro sebe a svou rodinu, je to tedy jakási reflexe její existence a toho, jak byla a je ženská role vnímána, možná je to reflexe feministická, byť prezentovaná s humorem - to podle mne neruší její jistou subtilní subversivnost. Tu si možná ještě více uvědomíme, když si povšimneme, jak dalece tyto její více méně ženské materiály, zvláště při uspořádání do různých sérií, svou vizualitou parafrázují celý svět moderního umění, počínaje radikálností monochromie, přes různé užívání jazyka geometrie a vůbec sféru nové citlivosti až po "akceptování" různých typů ornamentu, včetně okázalé nádhery brokátů, v nové, postmoderní situaci. Něco z těchto sérií jsme viděli i na zlínském salonu . Ale když jsem viděl, že mezitím vznikly dvě nové série (i když textilní obrazy též přibývají) požádal jsem umělkyni, aby v minigalerii 6,15 měly premiéru ony. Tentokrát je jejich významovost ještě jednoznačnější: v sérii MEMORY autorka vytváří obrazy různého formátu tak, že na různé odstíny šedého monochromního pozadí otiskuje starými, z dětství schovanými písmenkovými razítky mnohokrát určité slovo, serielně, jako jasný koncept i přiznání určité subjektivnosti volby slova i jeho artikulace "v detailu". Opakování určitého pojmu, jeho postupná artikulace, je i svého druhu mantrou, ne ? A zase je to "work in progress". Tak, jako přibývají dál textilní obrazy z objevených materiálů, tak narůstá (pomalu, je to pracné, i když si to možná každý hned neuvědomí) řada obrazů textových. Autorka volí pojmy, které pro ni přinášejí v podstatě pozitivní konotace, ale je to vlastně také reflexe její paměti (jako jí v určitém aspektu jsou její textilní obrazy) : k 31.1.2008 vznikly větší či menší obrazy se strukturami slov MIRAGE, LIGHT, FLIGHT, MIRACLE, SOLITUDE, NOTHING, ECHO, BEAUTY, SILENCE, IMAGE, LOVE, ART, DESTINY, DREAM, SPIRIT, YESTERDAY, PLEASURE, TODAY, LONGING, TRUTH, FELICITY, ANGEL, FAITH, POINT, UNIVERSE, HEAVEN, FRAGRANCE, FREEDOM, QUESTION - byl bych rád, kdyby se je podařilo nainstalovat jako velkou skupinu na jedné stěně, ale samozřejmě v době psaní tohoto textu nevím, jak to dopadne. Ale v každém případě uvidíme v nějaké podobě toto textové metadílo, tvořené jednotlivými repetitivními obrazovými strukturami, k jejichž kontextu patří nejen jakési "obrácení" konceptuální izolace pojmu, asociace malby na pomezí monochromie, i připomenutí kategorie lettrismu, v němž se ovšem s takovou čistotou řádu a syntaxe, myslím, příliš nepracovalo. Nakonec jsme jako nejadekvátnější k tomuto souboru textových obrazů vybrali to nejradikálnější, jednu z nových podob práce s nalezeným textilem. Jejich nejradikálnější transpozici do světa malby, právě takovou, aby vypovídala "o své paměti", pochopitelně při pozorném vnímání. Jsou to zase obrazy, tvořené nalezenými, na podrámky napjatými strukturami, počínaje brokáty a konče manšestrem - jejich konečnou podobou je ovšem černý monochrom, vzniklý přetíráním celé plochy stejnou černou akrylovou barvou. Zase nový typ monochromu, monochromu s vlastní, individuální pamětí toho, co je skryto, a tím je u každého poněkud odlišná struktura, takže každý obraz je neopakovatelný, jedinečný, identifikovatelný . A samozřejmě také další příspěvek do skromné kapitoly o monochromní tvorbě u nás, konceptuálně objevný, originálně komunikující a přitom tak subtilně vstupující do světa umění - jakmile si uvědomíme základní pravidlo hry, začnou nás vzrušovat možnosti objevování rozdílů, někdy minimálních, ale o to pregnantněji fungujících . Koncepty Dagmar Brichcínové jen zdánlivě paradoxně vstupují do celé škály diskursů, počínaje tím o feminismu a konče tím o možnostech malby ve změněné, postmoderní době .
Jiří Valoch

Dagmar Brichcínová

Narozena - 7. 9. 1957 České Budějovice
Žije a pracuje - České Budějovice a Hluboká nad Vltavou
Studium - 1976 - 81 České vysoké učení technické, Praha, Stavební fakulta

VYBRANÉ SAMOSTATNÉ VÝSTAVY

1990 Výstavní síň Památkového ústavu, České Budějovice
1991 Státní zámek Červená Lhota
1992 Výstavní síň Portyč, Písek
1993 Galerie Alternative, Montreux-Vevey (CH)
Muzeum, Český Krumlov
1994 Atelier SARA, České Budějovice
1997 Dům umění, České Budějovice
Galerie R, Český Krumlov
1998 Landeskulturzentrum Ursulinenhof, Linz (A)
St.-Anna-Kapelle, Passau (D), katalog
Bank Austria Creditanstalt, České Budějovice
1999 Galerie Esprit, Plzeň
2000 Ost-West Kunst, Galerie Knyrim , Regensburg (D)
Galerie Pod kamennou žábou, České Budějovice
2001 Galerie R, Český Krumlov
2002 Galerie města Blanska
Dům umění města Brna, Dům U rudého vola, Brno
2003 Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
Galerie města Plzně
Sparkasse Neustadt a.A. (D)
2004 Atelier de.fakto, Praha
Národní galerie, Veletržní palác, Praha, katalog
2005 Galerie CART, Pregarten (A)
Alfred Kubin Galerie, Wernstein (A)

VYBRANÉ SKUPINOVÉ VÝSTAVY

1999 Gott Im-Puls des Lebens, Passau (D), katalog
2000 Begegnung, Regensburg (D)
Die Botschaft der Apokalypse, Passau (D), katalog
Umělci, kteří prošli městem, Slavonice
2002 Sonnengesang, Winzer a.D., Passau (D)
2003 Sonnengesang, Volkach, Dresden (D)
Moderne versus Klassik, Schrems (A), katalog
Südböhmische Kunst, Passau (D)
Ich bin dein Arzt, Waldkirchen (D), katalog
2004 Malíři jižních Čech, Muzeum V. Preclíka, Bechyně
2005 IV. Nový zlínský salon, Zlín, katalog
Bunte Steine, Kunstforum Ostdeutsche Galerie, Regensburg (D)
katalog
Pestré kameny, Muzeum Český Krumlov
2006 Bunte Steine, Kammerhofgalerie Gmunden (A)
2007 Kunststation Kleinsassen (D), katalog
2008 Das Antlitz Christi, Diözesanmuseum Passau (D), katalog

OCENĚNÍ

1998 I. cena - Junge Kunst, Passau (D)
2004 Jahresgrafik, Kunstverein Passau (D)

SYMPOZIA

1995 Malerei auf Ton, Regensburg (D)
1997 Lithographisches Symposium, Schloss Sigharting (A)
Künstlerische Druckgrafik 3/3, Passau (D)
2002 Internationales Holzschnitt-Symposion, Winzer/D. (D), katalog
Symposium für Lithografie, Schloss Sigharting (A)
2004 Künstlerwoche, Hagenberg (A)
2006 KLANG.ART, Aigen (A)

ZASTOUPENÍ VE VEŘEJNÝCH SBÍRKÁCH

Národní galerie / Sbírka Jiřího Valocha / Praha, Telecom České Budějovice, Sparkasse Passau (D), Freilichtmuseum Finsterau (D), Kunstverein Passau (D), I. JVS České Budějovice