Rudolf Fila

Ke klíčovým osobnostem československé výtvarné scény patří již od počátku šedesátých let Rudolf Fila. Tehdy patřil k těm, kdož se podíleli na návratu moderní, skutečně nejaktuálnější tvorby k nám po césuře, způsobené kulturně politickými požadavky v předcházející dekádě, především v období stalinského „kultu osobnosti“. Tento umělec, jenž studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, se objevil na neofi ciálních ateliérových přehlídkách Konfrontácie, které od roku 1961 díky vzájemnému kontaktu některých radikálních mladých umělců bezprostředně navázaly na první, také ještě zcela neofi ciální Konfrontace pražské, jimiž vystoupili v předcházejícím roce poprvé na veřejnost klíčové osobnosti pražského informelu … V Bratislavě byla ovšem situace odlišná – pokud chtěli také zorganizovat výstavu oficiálně tehdy stále ještě nepovolovaného abstraktního umění, museli na ní shromáždit všechny mladé tvůrce, kteří usilovali o ryze nezobrazující tvorbu - ve škále od všech denominací informelu až po čistou geometrickou abstrakci … Také samotný informel byl v artikulaci většiny bratislavských protagonistů pojímán volněji, na rozdíl od těch pražských, akcentujících tematizaci existenciálních dramat i osobních mikrodramat. Také Fila, jenž vstoupil na půdu ryzí abstrakce mezi prvními, vnímal strukturální malbu především jako objevování nových, aktuálních podob výtvarné komunikace, i když třeba kombinoval malbu s asambláží …A od počátku bylo zřejmé, že je to také vzácný typ umělce, jenž dovede propojit mimořádnou výtvarnou senzibilitu se stejně mimořádnou schopností intelektuální refl exe. Nikoliv náhodou se tedy potom v druhé polovině šedesátých let stává u něj konstituujícím elementem obrazu či kresby samotná linie tahu štětce … Tak směřoval k tematizaci samotného procesu vzniku obrazu, k jeho seberefl exi, kterou v jiných zemích podnítilo konceptuální myšlení pod egidou analytické nebo fundamentální malby. Na samém počátku sedmdesátých let vznikly z tohoto hlediska nejradikálnější Filovy obrazy, tvořené někdy výrazně dominujícími, v některých případech jedinými, souběžnými tahy štětce s barvou, někdy v podstatě monochromní. Fila tak pro sebe objevil cestu analýzy či seberefl exe obrazu nebo kresby, ovšem v souladu s jeho naturelem i jeho intelektuálním zázemím mnohem komplexnější. Po nedlouhém údobí soustředění se na konstitutivní charakter samotných lineárních stop, někdy skutečně absolutizovaných jako jediné téma, objevuje cestu mnohem komplexnější, jež je nosná stále a jež z něj udělala jedinečnou osobnost, jejíž umělecké kvality i význam již dávno svou originalitou překročily náš domácí kontext. Cestou mu byly DEVÁTÁ VÝSTAVA Dva kalendáře Rudolf Fila zásahy do vlastních připravených děl, někdy s refl exí jazyka fotografi e, ale především do předloh nalezených – kopií, maleb a kreseb jiných autorů, zpočátku většinou pokleslých, a především do celé možné škály tištěných materiálů … Tak se Rudolf Fila stal především jedinečným, mezinárodně významným tvůrcem autorských knih, alb reprodukcí či kalendářů. Také bych nejraději zlínským přátelům představil tohoto vzácného umělce jako tvůrce interpretovaných knih, ale právě ty se nejobtížněji prezentují – proto jsme zvolili tomuto řešení nejbližší formu, dva kalendáře, navíc oba vznikly roku 2008, takže dosvědčují, že umělcova invence zůstává stále mimořádná a že škála jeho intervencí a zásahů je stále stejně esteticky přesvědčivá a přitom nesená stále velkou kulturou, jež tomuto umělci dovoluje rozehrávat velikou škálu návazností a odkazů i tematizovat sounáležitost různých jazyků malby, oscilovat mezi parafrázemi, perzifl ážemi a novými kontextovými strukturami - jak v rámci každého souboru spojeného kalendáře, tak i mimo něj. Neboť jedinečnost Filova konceptu je od počátku nesena stále bohatší a esteticky, ale také sémanticky relevantních zásahů. Jeho refl exe malby byla od počátku nesena formováním nového kontextu setkáváním různých jazyků výtvarné artikulace díla, které byly ještě v šedesátých letech uznávány jako jedinečné autorské přístupy a každý umělec se musel s některým z těchto jazyků identifi kovat. Rudolf Fila má jedinečnou zásluhu v tom, že se podílel na hledání nového komplexního kontextu, dovolujícího konfrontovat různé výtvarné jazyky ve zvoleném konceptu. A je to pouze nominální problém, vnímáme-li jeho cestu jako komplexní koncept nebo jako předjímání postmoderní otevřenosti, ovšem stále nesené jasnými limity. V obou kalendářích se suverénně vyrovnal s reprodukcemi děl klasiků moderny: Blue art 5 jej samozřejmě provokoval, aby zůstal ve svých širokých malířských gestech věren monochromii modré a tak rozvinul škálumodré do dalších dílčích odkazů, reinterpretujících reprodukce děl, v nichž určité modré sekvence dominují, počínaje Henri Matissem či Paulem Kleem a konče třeba pozoruhodným Franzem Marcem (což samozřejmě nevylučuje hravě akcentovat modrým vymezením útvar jiné barvy). Druhý kalendář je monografi cky věnován malbám Pabla Picassa, pro někoho toho nejdůležitějšího z výtvarných osobností minulého století (mimochodem, pro mne určitě ne a tuším, že pro Rudolfa Filu také ne) – v tom zase rozehrál nejen kongeniální malířskou interakci svými typickými valéry černé a bílé, ale také objevil v předlohách nové, překvapivé i hravě paradoxní pointy. Dílo Rudolfa Fily zůstává tedy stále jedinečné a objevné, je to dílo senzitivní souhry i radikálního kontrastu, ale především velké intelektuální interakce s jednotlivými kolegy a především jejich konkrétními díly.
Jiří Valoch

Rudolf Fila

1932, Příbram na Moravě

Jedna z výrazných uměleckých osobností, která se etablovala v šedesátých letech současně na české i slovenské výtvarné scéně.

Studoval na Škole uměleckého průmyslu v Brně u Bohdana Laciny a v letech 1952–1958 na VŠVU v Bratislavě
u prof. Jána Mudrocha.

Pracoval v Umeleckých remeslách v Bratislavě, od roku 1960 učil na Strednej škole umeleckého priemyslu v Bratislavě.
V letech 1990–1992 vedl ateliér volné malby na VŠVU v Bratislavě.
Společně s ostatními členy skupiny Konfrontácie (Mariánem Čunderlíkem, Josefem Jankovičem, Eduardem Ovčáčkem a Milošem Urbáskem) vystavoval v letech 1964–65.
Bylo to po dlouhé době první vystoupení nepředmětného umění na Slovensku. Rudolf Fila vždy inklinoval
k nefigurativnímu projevu a spontánnímu malířskému automatismu. Kromě volné tvorby se věnoval též
ilustraci poezie. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil k hlavním představitelům alternativní scény na Slovensku i v českých zemích, kam se stále vrací.

Moravská galerie v Brně, www.moravska-galerie.cz/igalerie
Vystavuje od roku 1962, samostatně od roku 1963.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Slovenskej národnej galérie, Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, v Muzeu 20. století ve Vídni, v muzeu v Ulmu, ve stálé expozici Credit Suisse Art Collection v Londýně a v dalších evropských městech, v Severní a Jižní Americe.