Hugo Demartini

Hugo Demartini jistě nepatří k málo známým československým umělcům, právě naopak, jeho tvorba byla soustavně reflektována již v šedesátých letech. V následujících dvou desetiletích normalizačních měl ovšem tento odborný zájem nejčastěji podobu polooficiálních či neoficiálních výstav a publikací, ale přesto zůstával v odborném povědomí, po politických změnách u nás mu pak byla věnována řada monografických výstav a dvě monografické publikace. Není to nic divného, Demartini patřil k průkopníkům abstrakce šedesátých let u nás - zvlášť musíme upozornit na cyklus kreseb a koláží z roku 1958, který předznamenával umělcovu další práci uplatněním jazyka geometrie, což bylo tehdy v našem prostředí, i pokud se soustřeďujeme na práci umělců, kteří usilovali o různé podoby moderního umění, unikátní. Je to jeden z průkopnických počinů tohoto sochaře, jenž potom patřil v pražském prostředí, kde jako skutečně autentické moderní umění byl většinou mladých nekonformních teoretiků prosazován informel, především v podobě jeho pražské modifikace - strukturální abstrakce, schopné transponovat celou škálu obsahů, počínaje existenciálními dramaty přes osobní mikrodramata až po absurditu doby a místa. Demartini se ale stejně jako několik dalších umělců, především Jiří Kolář, Běla Kolářová, Karel Malich či Zdeněk Sýkora, již obracel k jiné, komplementární problematice, která pak v našem prostředí byla pojmenována nová citlivost - podle výstavy, která započala na jaře 1968 v brněnském Domě umění a skončila na podzim téhož roku v pražském Mánesu, obsazena sovětským vojskem. Demartini hledal svou cestu především jako sochař: v roce 1964 poprvé uplatnil neosobní serielní skladbu opakovaných elementů, vzniklou řazením koulí a jejích segmentů. V následujících letech potom rozvinul fascinující podobu této nové krásy, tvořené lesklými kovovými polokoulemi či koulemi, které - perfektně technicky zpracovány - vstupovaly do interakce s okolím, neboť reflektovaly vše kolem. Procházející člověk se stal součástí díla, doslovně pak v několika reliéfech, kde bylo možno měnit sestavy kulových elementů. Zájem o interakci s okolím byl zřejmě předpokladem dalšího klíčového děje - roku 1968 umělec své lesklé kovové koule přenáší do přírodního prostředí, různé jiné geometrické útvary, třeba barevné konfety nebo tyčinky a destičky, vyhazuje do vzduchu ... A vše zaznamenává fotografií. Tak se stane jedním z průkopníků nové podoby akčního umění u nás, naprosto srovnatelně s tím, co bylo v té době aktuální na mezinárodní scéně. Protože okolnosti, to jest pomalu nastupující normalizace, vedou dřív k návratům do ateliérů, stane se akce vyhazování v různých modifikacích asi na jedno desetiletí konceptem vzniku autorových reliéfů. Potom se jako jeho témata postupně aktualizují zviditelňování procesů a dějů, narušujících, destruujících výchozí geometrickou formu, samozřejmě s celou řadou konotací, které takové zásahy a jejich tematizace přinášejí. Na první pohled by se tedy dalo očekávat, že kompletní dílo Huga Demartiniho je již zmapováno a že nás nemůže ničím překvapit. Pro mne ale byla skutečným překvapením možnost, podrobněji se zabývat tím, co bývá nejčastěji charakterizováno jako "Demartiniho informel" - a proto jsem jej také požádal, abychom z něj ve Zlíně udělali samostatnou komorní výstavu. Připomeňme si, že předcházely abstraktní geometrické koláže ze stříhaných barevných papírů, které jako by trochu odkazovaly třeba k poetice Bena Nicholsona, který ovšem u nás byl tehdy určitě neznám. Navíc neodkazují k syntaxi zátiší, byla to prostě práce s několika barevnými plány, které se překrývaly ve vymezených geometrických formách. Potom od roku 1960 do roku 1962 vznikaly z lepenky struktury, které sám autor označoval jako bombírované kresby, protože byly obdobou kovových realizací, které vznikaly postupným vyklepáváním zezadu, bombírováním, kovové plochy. Možná máme štěstí, že sochař nemohl vzhledem k okolí pořád klepat kladivem do kovové desky, ale dřív musíme předpokládat, že byl niterně právě na uplatnění nového způsobu práce s kladivem připraven: na měkké plstěné podložce zpracovával zezadu plochu kartonu, někdy se uplatnily další nástroje, třeba dlátka, nebo předměty, které měl po ruce, třeba hřebíky. Podobným způsobem vznikaly již od roku 1960 také komorní kovové reliéfy... Mají-li tyto Demartiniho kovové a především lepenkové reliéfy nějakou příbuznost v českém informelu, tak bezpochyby v aktivních grafikách Vladimíra Boudníka. A právě o těch jsem již vícekrát napsal, že znamenají jakousi cestu k objektivizaci určitého záznamu vzhledem k autorově chuti reflektovat především zkušenost fabriky a nikoliv vlastní subjekt. A Hugo Demartini šel ještě dál v estetickém organizování vznikající struktury, takže jejich příbuznosti bychom podle mého názoru měli hledat dřív u autorů hnutí Zero, kteří přicházeli s novým pojetím umění, přehodnocujícím již příliš zestetizovaný informel, počínaje Luciem Fontanou či německými protagonisty Mackem, Pienem a Ueckerem. Prorážení nebylo u Demartiniho již na prvním místě existenciálně motivovanou destrukcí (jako tomu bylo u protagonistů pražských Konfrontací), ale především cestou k objektivizaci určitého zásahu, k nahrazení autorského gesta mnohem neosobnější stopou kladiva. Také častá přítomnost určité organizující skladby nám signalizuje, že Hugo Demartini byl dřív souběžcem hnutí Zero než zastáncem českého informelu. Koneckonců to dost jasně stvrzuje i práce s monochromií - všechny tyto kartonové bombírované kresby jsou přetřeny červenou barvou, která byla charakteristická i pro jeho tehdejší rozměrné sádrové reliéfy. A v posledních rozměrných reliéfech z roků 1962-1963 se již jednoznačně prosazuje repetitivní řazení geometrických elementů, třeba kostiček, samozřejmě v sepětí s monochromií červené. To vše stvrzuje jedinečnost umělcovy tehdejší cesty - reagoval na kontext informelu, ale jeho bytostné založení i třeba nevědomě pociťovaný Zeitgeit jej již vedly tam, kde se zhodnotilo setkání s Jiřím Kolářem a jeho okruhem.
Jiří Valoch

Hugo Demartini

Narodil se 11. června 1931 v Praze.
V letech 1946-1948 se učil u kamenosochaře Velínského v Praze.
V letech 1949-1954 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Lauda). V roce 1962 byl zakládajícím členem volného sdružení Paleta vlasti (společně s malíři Bedřichem Dlouhým, Theodorem Pištěkem, Janem Vachudou a se sochaři Karlem Neprašem a Karlem Kučerou). V roce 1962 byl členem Nové skupiny a skupiny Zaostalých, v r. 1989 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent. 1. ledna 1990 byl jmenován docentem. 1. března 1990 byl jmenován prorektorem školy, 17. července 1990 byl jmenován profesorem. Do roku 1996 působil na škole
a byla mu udělena zlatá medaile Akademie výtvarných umění v Praze. V současnosti žije a pracuje v Sumrakově - Studená na Českomoravské vysočině.

Výběr ze samostatných výstav
1963 Kulturní klub Krajského projekt. ústavu, Praha
1966 Hugo Demartini, Galerie na Karlově náměstí, Praha
1970 Demartini-Kratina, Alšova síň Klubu skladatelů, Praha
1971 Demartini, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1979 B. Dlouhý - H. Demartini - Z. Ziegler, Muzeum husitského revolučního hnutí, Bechyňská brána, Tábor
1986 H. Demartini - P. Nešleha, Galerie Atrium, Praha
Demartini - Sozanský, Lidový dům, Praha
1991 Hugo Demartini - Dílo 1964-1974, Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, Praha
1992 Hugo Demartini - Výběr z díla 1980-91, Výstavní síň Mánes, Praha
1994 Hugo Demartini. Dům umění, Brno
Hugo Demartini - Tvorba z let 1958-1978, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava
1995 Rožnovské sochařské léto, 95, Rožnov pod Radhoštěm
1999 Hugo Demartini - 1965-1975, Galerie V. Špály, Praha
Hugo Demartini, Galerie Aspekt, Brno
2000 Hugo Demartini - Oblastní galerie v Liberci
Hugo Dernartini - Státni galerie výtvarného umění v Chebu
2004 Hugo Demartini - Koláže, kresby, objekty, Kabinet kresby a grafiky, Cheb
2005 Hugo Demartini - Objekty šedesátých let, Galerie Montanelli - výstavní prostor, Praha
2006 Hugo Demartini - Přípravné modely, Galerie Benedikta Rejta, Louny

Z domácích kolektivních výstav
1953 II. přehlídka českého výtvarného umění v Praze, Jízdárna Pražského hradu
1958 Umění mladých výtvarníků Československa, Dům umění, Brno
1959 IV. přehlídka českého výtvarného umění v Praze, Jízdárna Pražského hradu
1964 Socha 1964, Oblastní galerie v Liberci
1965 Výstava mladých, '65, Výstavní síň ÚLUV, Praha
1966 Skupina Umělecká beseda, Výstavní síň Mánes, Praha
Konstruktivní tendence, Galerie Benedikta Rejta, Louny,
Galerie výtvarného umění, Roudnice n. Labem
Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava
Výstava mladých, Dům panů z Kunštátu, Moravská galerie, Brno
Aktuální tendence českého umění (u příležitosti kongresu AICA v Praze), Galerie V. Špály, Výstavní síň Mánes, Nová síň,
Síň Československého spisovatele, Praha
Nové cesty, Obl. galerie výtvarného umění, Zlín
1967 Konstruktivní tendence (Demartini, Kolář, Malich, Mirvald, Sýkora), Galerie Benedikta Rejta, Louny
Jeden okruh volby, Okresní muzeum, Písek
1968 Klub konkretistů, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava
Výstavní síň Domu kultury, Ústí n. Labem
Nová citlivost, Dům umění, Brno
Galerie výtvarného umění, Karlovy Vary
Výstavní síň Mánes, Praha
Nové věci, Galerie V. Špály, Praha
1969 KIub konkretistů, Galerie umění, Karlovy Vary
Někde něco, Galerie V. Špály, Praha
Obrazy-plastiky, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1970 Klub konkretistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
Grafika (Demartini, Kratina, Kubíček, Malich, Sýkora), Alšova síň Klubu skladatelů, Praha
Konfrontace I., Galerie Nova, Praha
1981 Setkání v Netvořicích (6. 9. 1981), Mlýn B. Dlouhého, Netvořice
1983 20 let Galerie hlavního města Prahy (Výstava ze zbírek), Staroměstská radnice, Praha
1987 Aktuální fotografie II, (Okamžik), Moravská galerie, Brno
1988 Forum 1988 (Možnost umění v prostoru), Pražská tržnice
1993 Příběhy bez konce, Moravská galerie v Brně, Místodržitelský palác Brno
1993/94 Poezie racionality - Konstruktivistické tendence v českém výtvarném umění šedesátých let,
České muzeum výtvarných umění, Valdštejnská jízdárna, Praha
1994 Ohniska znovuzrození - České umění 1956-63 Galerie hlavního města Prahy
Nová citlivost, Galerie výtvarného umění, Litoměřice
1996 Umění zastaveného času - Česká výtvarná scéna 1969-1985, České muzeum výtvarných umění, Praha
1. Nový Zlínský salon,Státní galerie ve Zlíně
1999 Umění zrychleného času, Česká výtvarná scéna 1958-68, České muzeum výtvarných umění, Praha
1999/2000 Akce-slovo-pohyb-prostor, Galerie hlavního města Prahy
2000 Kresba, grafika 60. let, Galerie Trigon, Plzeň
2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Sběratel Jiří Kolář, Národní galerie v Praze
Melancholie, Moravská galerie v Brně
2002 Česká grafika - Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, galerie Mánes, Praha
Objekt - objekt; Metamorfózy v čase, Pražákův palác, Brno
2003 Umění je abstrakce; Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha
Umění je abstrakce; Česká vizuální kultura 60. let, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
Umění je abstrakce; Česká vizuální kultura 60. let, Muzeum umění, Salon, Kabinet, Olomouc
2005 Prostor a čas, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem
2006 Kalendáře pro Jindru Štreita, Dům umění, přednáškový sál, Ostrava

Výběr ze zahraničních výstav
1966 Tchechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Kunste Berlin-West
1967 VI. Biennale Internationale ďArte Republica SanMarino
Nuove techniche d'immagine, Palazzo dei Congressi, San Marino
Konstruktive Tendenzen aus der Tchechoslowakei, Studio - Galerie der J. W. Goethe Universität, Frankfurt am Main
1968 Konstruktive Tendenzen aus der Tchechoslowakei, Kunsthalle Fembohaus, Nürnberg
5 Künstler aus Prag (Demartini, Kolář, Kratina, Kubíček, Malich), Galerie Club, Paderborn
Bienale 3: Alternative Attuali, Castello Spagnolo, ĽAquila
Sculpture Contemporaine Tchécoslovaque (De Myslbek a nos jours), Musée Rodin, Paris
1969 Biennale 1969 Nürnberg - Konstruktive Kunst: Elemente und Prinzipien, Kunsthalle, Nürnberg
Arte Contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale ďArte Moderna, Roma
Festival d'Avignon: Ľoeil écouté, Palais des Papes, Avignon
Konstruktivismens Art, Sonja Henies og Niels Onstad-Stiftelsen Blomenholm, Oslo
Contemporary Czechoslovakian Art, Jaques Baruch Gallery, Chicago
1970 5 Tsjechische Grafici, Rijksmuseum
Enschede - Groningen Museum, Groningen
Tchechische Skulptur des 20. Jahrhunderts von Myslbek bis zur Gegenwart, Orangerie des Schlosses Charlottenburg, Berlin-West
1972 Konstruktive Kunst aus der Tchechoslowakei (Demartini, Kubíček, Malich, Sýkora, Urbásek), (Galerie im Erker, St. Gallen
50 Jahre Konstruktivismus in Europa, Galerie Gmurzynska, Köln
1983 8 Kunstler aus Prag in München, Kunstlerwerkstätten, München
Das Prinzip Hoffnung (Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts), Museum Bochum
1986 Konstruktivisme - i Lousianas Samling efter gaven fra The Riklis-McCrory Collection,
Lousiana, Museum for Moderne Kunst, Humlebaek
1991 Tradition und Avantgarde, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabruck
2000 Samizdat - Alternative Kultur in Zentral und Osteuropa: Die 60er bis 80er Jahre, Bremen
2004 Umění je abstrakce; Česká vizuální kultura 60. let, Staatliches Museum für angewandte Kunst, Mnichov (München)
Blízká vzdálenost/ Közeli távolság/ Proximate Distance, Szent István Király Múzeum, Székesfehérvár
2005 Emigration out/in 1; Běla Kolářová, Jiří Kolář, Radek Kratina, Hugo Demartini, Galerie Palais am Festungsgraben - Sárská galerie, Berlín (Berlin)
2006 Emigration out/in 2; Hugo Demartini, Jan Koblasa, Jan Kotík, Theodor Pištěk, Aleš Veselý, Galerie Palais am Festungsgraben - Sárská galerie, Berlín (Berlin)

Zastoupení ve veřejných sbírkách
Narodní galerie v Praze; Galerie výtvarného umění, Litoměřice; Galerie Benedikta Rejta, Louny; České muzeum výtvarných umění, Praha; Muzeum umění, Olomouc; Moravská galerie v Brně; Alšova Jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie hlavního města Prahy; Galerie moderního umění, Hradec Králové; Galerie umění, Karlovy Vary; Das Progressive Museum Basel; Sbírka Ménil, Houston; Musée National d'Art Modeme, Centre Georges Pompidou, Paris; Folkwang Museum, Essen; McCrory Collection, Lousiana, Humlebaek; soukromé sbírky v České republice, Holandsku, Itálii, Německu, Švýcarsku, Polsku, Slovenské republice, Kanadě a USA.