ANTONÍN KOPP

V rámci aktivit skupiny PODE BAL reprezentoval (a stále reprezentuje, viz poslední výstava Malík Urvi II v holešovické Galerii DOX, "věnované" velkoformátovým portrétům soudců a státních zástupců z komunistického režimu) jednu z mála důsledných podob politicky kritického umění, jež u nás vzniká, někdy velice direktivního (třeba právě Malík Urvi I i II), jindy dřív symbolického či metaforického, třeba umístění dvou částí cihly na jednu z předních stěn budovy Národní galerie tak, že na první pohled vypadá jako její "proražení", zafixované právě v momentu, kdy jej vidíme . Ovšem Antonín Kopp je jedinečný umělec i ve své sólové tvorbě - do Zlína jsem jej pozval proto, že jsem byl doslova nadšen konceptem, poprvé vystaveným v jedné komorní galerii pražského Mánesu . Velká ironie, ale naprosto perfektně reflektující svět umění v jeho skutečné podobě : přitom si uvědomíme, že čárové kódy nás již prakticky obklopily na všech užitečných i neužitečných, zbytných i nezbytných věcech ze světa kolem nás, světa mimo onen artificiální svět umění, světa, ve kterém (bohužel?) žijeme . Není to na rozdíl od některých akcí PODE BALU kritika politiky, reflexe minulého a současného - naopak, obrací se ke světu umění samotného a ke změnám, které také on prodělal . Nejprve vznikal cyklus Podle Koppa, protože si uvědomil dvojznačnost právě těchto lineárních geometrických sestav na nejrůznějších věcech : samy o sobě to mohou být esteticky velice působivé lineární sestavy - a tak vyzkoušel první podobu jejich přehodnocení, tj. různými způsoby plošné organizace je proměnil v nové, vlastní autonomní obrazy . Již tato dvojznačnost je působivá : uvědomujeme si, že základem je ona utilitární funkce, jež dovoluje celému tržnímu systému s námi optimálně manipulovat, třeba i proti naší vůli . Ale zároveň je to tak krásná geometrie, že jsme zaujati objevením těchto kvalit a jejich transferem do roviny obrazu. Jejich původ, resp. způsob jejich vzniku by nás měl varovat, ale jsou tak výtvarně dokonalé, že si ani nechceme připustit, že jsou vlastně též reflexemi onoho světa, jenž námi manipuluje - měli bychom je vlastně zavrhnout pro způsob jejich vzniku, pro účel materiálu, jenž byl na počátku . A tak se snažíme omluvit (si), že se nám prostě líbí . Ovšem ještě komplexnější hru s námi a s naší láskou k modernímu umění Antonín Kopp rozehrál v sérii apropriací - metoda sama je již v moderním a zvláště postmoderním umění naprosto legální, dokonce je jednou z klíčových . Umělec parafrázuje nebo přesně cituje cizí dílo a buď různými typy zásahů nebo bez zásahů je prezentuje jako dílo vlastní . Občas je z toho nějaký ten skandál, nejčastěji s majiteli autorských práv . Umělci sami jsou dřív tolerantní, vědí, že i autoři apropriací již patří do kontextu moderního a vůbec současného umění, takže třeba jedna z hvězd americké abstrakce věnovala v jeho počátcích svou kresbu Robertu Rauschenbergovi, aby ji mohl vymazat, také Andy Warhol věnoval své originální síto začínající tvůrkyni apropriací Stouvesant, protože věděl, že její koncept je relevantní a umělecky oprávněný. A do této sféry vstoupil jedinečně - totiž s velikou společenskou ironií též Kopp - a zároveň se mu podařilo najít přesně ono místo, kdy nás tak dalece přitahuje estetická kvalita děl, jež jsou již obecně známými "ikonami modernismu", dokonce si možná vybíral díla, která si zamiloval on sám . A potom do nich intervenoval tak, že je to někdy možno vnímat i jako jejich estetické přehodnocení - zvolenou plochu promění v čárový kód ! Jak citlivé, jak inteligentní, žádné ničení, vždy» pracuje s vlastními reprodukcemi, nejprve s kopiemi malířskými, potom počítačovými . Ale jak silná ironie a společenská kritika je v tom obsažena . Všichni ti krásní Mondrianové, Malevičové či Rothkové se samozřejmě již dávno stali pouze součástí neúprosného cynického tržního mechanismu, jenž se v posledních dvou dekádách stal i prostředím naším . Někteří z nás tyhle obrazy milovali od mládí, já také, ale skutečnou cenu jim již dávno samozřejmě určoval cynický trh . A skutečně, tato Koppova "velká hra s modernou" je rozehrána přesně tak, že nás vždy znovu uchvátí jejich krása ... Takže ji můžeme mít již zase i my sami doma - sice v Koppových apropriacích, ale i ty se již staly legitimní součástí soudobého umění ... Aby byla škála této velké hry s osudem moderního umění úplná, rozšířili jsme ji i o čistý monochrom jako odkaz k této subtilní linii výtvarné tvorby, a krásnou interpretaci obrazu Zdeňka Sýkory . Tomu všichni kolegové záviděli a přitom byl jen objektem přesné tržní manipulace . Trh má totiž vždycky nakonec ve správném kapitalismu úspěch, dokonce dokáže prodat i kritiku svého cynického mechanismu, jak se přesvědčil i jeden z protagonistů politických a tržně kritických konceptů Hans Haacke (i když měl jednu výstavu zakázánu, protože příliš nahlédl do pozadí newyorského obchodování s pozemky). Také obrazy Antonína Koppa si můžeme koupit, protože v této zemi si už i jeho umění též našlo svou cestu k obchodu. Ale jsou alespoň jasnou, by» subtilní reflexí toho, s čím žijeme. A tak jsou jeho obrazy kritikou i novou cestou, jak zpřítomnit jejich kvalitu. Zapojení počítačových tisků pak dovoluje, aby ještě více akcentoval jejich manipulovanost - ale tím je jen zdánlivě paradoxně zmnožil a učinil tak pro nás dostupnějšími . Další velká ironie nebo cesta, jak moderní umění učinit dostupnějším, když ty slavné předlohy jsou dávno nedostupné . Kdoví ?
Jiří Valoch

Antonín Kopp

*1962 Praha
1990-1996 studium: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
/ atelier vizuální komunikace a grafický design

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY

1992 Místa / Galerie u Jednorožce / Praha
2007 Best of modernism / Mánes Mitte

SPOLEČNÉ VÝSTAVY / VÝBĚR /
1995 Neue geistigkeit / Regensburg
1998 Prohibice Parlamentu / Galerie parlamentu ČR, Praha
/ založení skupiny Pode Bal
1998 Akce České Ruce / Kino U hradeb / Praha
1998 Extrémní kampaň / různá místa v ČR
1999 Větší množství státní drogy / Galerie VŠUP
1999 TGM Chicken / Galerie MXM / Praha
2000 Uberlebens Kunst / NBK Berlin
2000 Malik Urvi / Galerie Václava Špály / Praha
2000 Editorial / Kulnbach
2002 Institualizovné umění / Guerrilla instalace / Národní galerie / Praha
2002 Politik-um / Pražský Hrad
2002 Crossdresing / guerrilla instalace na Pomníku obětem komunismu, Praha
2002 Věrni zůstaneme / objekt, intervence do veřejného prostoru, Zítkovy sady / Praha
2003 Stars / Galerie Štemberk
2003 Serial Sniper / Instalace objektu ve veřejném prostoru / Amsterdam
2004 Niemandsland / Wien
2004 Dialog kultur / Praha
2005 Converse / PragueBienalle2
2005 Reaction Painting / Akce ve veřejném prostoru, Karlův most / Praha
2006 Flagelanti / Art Wall / Praha
2006 Lety / Malba v plenéru / Galerie Gambit / Praha
2006 Ballkunstler / Bildenden Kunste / Leipzig
2006 Mezi námi skupinami / Brno
2007 Cover Art / Hunt Kastner Artworks / Praha
2007 Picture / BWA / Wroclaw
2007 Tease art fair / Koln / Praha
2008 30% Off / Galerie Václava Špály / Praha
2008 Briefs / DOX Centrum současného umění / Praha
2008 Čs. konstruktivismus a geometricka abstrakceGalerie U Betlémské kaple / Praha
2009 Zítřek začíná včera, DOX Centrum současného umění / Praha
2009 Formáty transformace 89-09 / Dům umění / Brno
2009 Sklizeň / Bludný kámen / Opava
2009 Converse / Divus Unit / London
2010 Flagelanti / City lights / Košice
2010 Krize / výstava současného českého umění v Dublinu
2010 Malik Urvi II / DOX Centrum současného umění