Pavel RUDOLF

Uspořádání

29. března - 30. června 2007



úvodní slovo curiculum vitae

Pavel Rudolf vstoupil do československé výtvarné kultury jako mladý umělec v šedesátých letech - již tehdy jeho tvorba vycházela z dobově aktuální problematiky, na niž navazoval. Vzhledem k jeho orientaci to byl lettrismus, v kresbách se objevily i různé problémy, využívající možností jazyka geometrie. Lettristická východiska pro něj byla důležitá i v letech sedmdesátých, kdy vznikaly - někdy semifigurativní - parafráze různých podob znaků, především v linorytech a dřevořezech. V roce 1978 jej tato podoba tvorby přestala uspokojovat a začal rozvíjet celou škálu realizací, které mají konceptuální základ. Především to byly kreslené zásahy do nalezených tištěných materiálů - fotografií, notových partitur a textů, většinou básnických. Rudolfovy komentáře byly zpočátku expresívní, naznačující potenciální děj, ale brzy se prosadily lapidární rýsované linie, které přesně zviditelňovaly určitý myšlenkový koncept, často aktualizující fenomén, bezprostředně spjatý s povahou zvoleného vizuálního materiálu. Na fotografiích tak bylo možno iluzívně spojit dvě ve skutečném prostoru oddělená místa, v notových partiturách aktualizovat určitý fenomén - třeba přítomnost identických not se stala při jejich spojování liniemi východiskem výsledné konstrukce, v prozaickém textu či v básních bylo možno zviditelnit četnost určitého grafému atd. Během několika let pak umělcova tvorba nabyla podoby konceptuálního konstruktivismu - rýsované kresebné konstrukce se proměňovaly podle daného "pravidla hry" ve dvou či více sekvencích. Umělcův zájem o práci s jazykem vedl k tomu, že řada konstrukcí měla podobu grafémů, někdy celého slova, jejichž transformacemi vizuálními pak docházelo k různým neverbalizovatelným proměnám výchozího významu. Základem všech Rudolfových konstrukcí bylo jejich vymezení body - posouváním bodů po dané ose pak vznikaly překvapivé metamorfózy výchozích konstrukcí. Stále to ovšem byla díla, určená pro reflexi v mysli vnímatele - ten měl objevovat ona "pravidla hry", která autor objevoval většinou pro každou kresbu jiná. Protože konstrukce vycházely z uplatnění bodů jako limitujících elementů, naskytly se Rudolfovi i příležitosti k realizaci rozměrnějších prostorových instalací. Objevil i originální řešení některých již "klasických" konstruktivních témat, především dělení čtverce, a tím ještě více akcentoval příslušnost své tvorby do sféry konstruktivního umění. V roce 1998 se od šedesátých let poprvé vrátil k médiu obrazu, zatímco mezitím byly výhradním métier jeho zájmu práce na papíře a instalace v konkrétním prostoru. Zájem o změnu média souvisel s tím, že se tehdy začaly na kresbách objevovat svého druhu struktury řad nevelkých obloučků, které vystřídaly lapidární koncepty, demonstrované sestavami rýsovaných linií, zviditelňujících určité "pravidlo hry". S příklonem k médiu obrazu určité věci přestaly být samozřejmé - podklad nemusel být bílý (jako u papíru), konstrukce nemusela být černá jako u prvků, rýsovaných tuší, ani šedá, jako linie tužky: náhle se - i když cílem byla pregnantní konstrukce řady elementů - mnohé "otevřelo", především do hry vstoupila možnost zvolit třeba několik barev a také se východiskem pro další interpretaci stala sama plocha obrazu. Ta měla být zaplňována podle určitých pravidel sestavami kružnic či půlkružnic, jejichž středy byly umístěny přímo na obvodu obrazu, případně na konstrukcích, které jej dělily (horizontální a vertikální osa, úhlopříčky, vepsaná kružnice atd.). Použitím několika barev bylo možno diferencovat jednotlivé sekvence nebo zkoumat možnosti jejich převrstvování při malé, ale patrné změně poloměru. Všechny struktury Rudolfových Uspořádání měly v sobě určitý moment náhody - vznikaly postupně v návaznosti na první segment, i když při respektování autorem předem rozhodnutého "pravidla hry", určujícího, jak má být celá plocha postupně zaplňována. Specifickou skupinu prací, vizuálně na první pohled odlišných, tvoří ty, u nichž jsou středy oblouků umístěny na horizontálně-vertikálním rastru. Také bylo možno zkoumat různé délky oblouků, v nichž zase jako náhodný aspekt fungoval subjekt autora - celé struktury byly samozřejmě mnohem dynamičtější. Dosavadní dílo Pavla Rudolfa, v němž má soubor Uspořádání jedinečné místo, patří k tomu nejpodstatnějšímu, co vznikalo a vzniká v té sféře československého umění, která užívá jazyka geometrie - i v zahraničí je oceňována jeho originalita. Jeho realizace v médiu obrazu jsou navíc nejen konceptuálně jasné, ale také v dobrém slova smyslu vizuálně atraktivní. A o tom, že umělec zřejmě nechce ustrnout ani u tohoto řešení, i když má své oprávněné obdivovatele, svědčí fakt, že od roku 2006 začaly vznikat zase práce s texty či slovy, někdy rýsované barvou, jindy psané na psacím stroji, v nichž někde na pomezí sfér konkrétní poezie a konceptuálního umění objevuje plošné struktury, jejichž organizaci zase různým způsobem determinují vizualizované myšlenkové procesy.
Jiří Valoch

Pavel Rudolf

Narozen 21. 6. 1943 v Brně, kde dodnes žije a tvoří.
Malíř, kreslíř, grafik, fotograf, tvůrce autorských knih a realizací v prostoru, grafický designér, od roku 1988 se zabývá rovněž počítačovou grafikou.
Studia: Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně (1959-1963); Pedagogická fakulta J. E. Purkyně v Brně, obor výtvarná výchova - matematika (1963-1967, dnes Masarykova univerzita).
Samostatně vystavuje od roku 1969 (ČR, Rakousko, Polsko, Nizozemí), kolektivně od roku 1969 (ČR, Maďarsko, Jugoslávie, Německo, Španělsko, Itálie, Rakousko, Francie, Nizozemí, Japonsko, Mexiko).
Zastoupení ve veřejných sbírkách: Národní galerie v Praze - sbírka Jiřího Valocha; Památník národního písemnictví v Praze; Galerie Benedikta Rejta v Lounech; Galerie Klatovy-Klenová; Moravská galerie v Brně; Muzeum města Brna; Muzeum umění Olomouc; Horácká galerie v Novém Městě na Moravě; Kupferstich-Kabinett, Dresden; Muzeum für moderne Kunst, Bozen; Albertina Wien; Lindenau-Museum Altenburg; Museum modern art Hünfeld.
Ceny: Grant Pollock-Krasner Foundation, New York (1996-1997).
Členství ve skupinách: TT klub výtvarných umělců a teoretiků, Brno (od 1991); brněnská sekce Klubu konkretistů 2
(od 1997).

Samostatné výstavy / od roku 2000

2000 - Dům umění, Opava
- Galerie Aspekt, Brno
2001 - Galerie Peter Lindner, Wien
- Telekom, Louny
2002 - Galerie Caesar, Olomouc
- Synagoga Hranice na Moravě
- Geofizikální ústav AV ČR, Praha
2003 - Galéria Komart, Bratislava
2004 - Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2006 - Galerie Aspekt, Brno
- Galerie Jelení, Praha

Kolektivní výstavy / od roku 2000

2000 - Mondiale Echós, Mondriaanhuis, Amersfoort, Holandsko
2001 - Hravá geometrie?, Galerie města Blanska
- Klub konkrétistů 2 Brno, Muzeum města Brna
2002 - III. Nový zlínský salon, Zlín
2003 - Brněnský okruh, Výstavní síň Sokalská 26, Ostrava
- Bienále drobné grafiky - Grafik, Břeclav
- De bomen Pythagoras, Mondriaanhuis, Amersfoort, Holandsko
- Hudba v kresbě a grafice, zámek Bystřice pod Hostýnem
2004 - Posta Leoši Janáčkovi, Dům pánů s Kunštátu, Brno
2005 - IV. Nový zlínský salon, Zlín
2006 - 15 let TT klubu Brno, Muzeum města Brna